Myslím že byl štědrý den,
a venku padal sníh,
vždy když padá hvězda,
jedno srdce přestane být.
Myslím že byl štědrý den,
a venku padal sníh.
Velké modré oči,
děvčátko na ulici,
špinavé blond vlasy,
otrhané hadry.
Nemohla jít domu,
dokud nepřinesla prachy,
její otev alkoholik,
matka dávno po smrti.
A ona mrzla venku,
a prodávala zápalky.
Sníh pálil její dlaň,
ale každý to ignoroval,
nikdo si jí nevšímal,
nikdo neslyšel její pláč.
Nikdo si jí nevšímal,
a všichni doma v teple,
svířky teplo z krbu,
smích a dokonalá rodina.
Osvícená okna,
dárky, zpěv a spousty jídla,
a venku jenom zima,
chlad a rozpraskaná chodidla.
Její duše smutek,
opuštěné ulice,
její duše chlad,
malá prodavačka zápalek.
Osvícená okna,
slova neviřčená prosba,
na neby padá hvězda láska,
dlouhá bílá chodba.
Ref.: Ta dívka byla anděl,
který uhořel,
zbyl jenom stín
tak kdo jí odpustí
že neuměla žít
a chtěla trochu víc
tak kdo jí odpustí?
Myslim že byl štědrý den,
a venku padal sníh,
který zabil její bolest
a odnesl její sny,
ona jako stín,
jako náznak věčně prázdna,
neví co je láska,
mladá holka sotva patnáct.
Prosím zastav.
Uslzené oči,
sníh, sněhové vlošky,
sny, bolest ve vočích,
nezbylo jí vůbec nic,
jenom život jenom dech,
otrhané šaty
poslední krabička zálaek.
Chtěla se jen zahřát,
a tak hoří další sirka,
její tělo nic,
její tělo pořát zima,
bála se toho tepla,
ví že nepřinese prachy,
její otec jí zas zmlátí,
už to nechce zpátky,
a teď umírá strachy,
zbyl jí jenom život
a poslední tři zápalky.
Ref.: Ta dívka byla anděl,
který uhořel,
zbyl jenom stín,
tak kdo jí odpustí
že neuměla žít
a chtěla trochu víc
tak kdo jí odpustí?
Myslím že byl štědrý den,
a venku padal sníh,
a jedna malá holka,
držela tři sirky.
Poslední tři sirky,
takže poslední tři vize,
poslední tři sirky chlad,
končí její příběh.
Zapálila první,
a přestala být zima,
vidí sebe u stolu,
jídlo teplo rodina,
konečně má všechno,
to co jí život odepřel.
Ale jak sirka zhasla,
tak obraz zmizel,
tak škrtá druhou sirkou,
vánošní přání,
a zase vidí sebe,
vidí dárky drží nový šaty,
natahuje ruce smích,
probrala se ze snu,
chce se vrátit zpátky,
a tak škrtá další sirku,
poslední sirku,
a vidí svojí mámu,
jak natahuje ruce,
říká dnes se vrátíš domů,
myslím že byl štědrý den,
a venku padal sníh,
a ta dívka byla anděl,
a já splnil její sny.
Ref.: Ta dívka byla anděl
který uhořel
zbyl jenom stín
tak kdo jí odpustí
že neuměla žít
a chtěla trochu víc
tak kdo jí odpustí?
Přišel nový den a bledé slunce svítilo
na zledovatělou cestu, kde leželo bezvládné tělo...
Všichni kolem jdoucí jí litovali,
ale tehdy už byla malá prdavačka zápalek daleko.
Tam kde není zima, bída ani bolest.